Gili Trawangan

Gili jsou tri male ostrovy na severozapad od Lomboku. Na ostrovy jsme vyrazili z pristavu Bangsal, kde jsme skoro cele odpoledne cekali na tu spravnou lod (na fotce je pohled do kuchyne jidelny, kde jsme poobedvali - hold zde clovek musi trosku slevit ze svych naroku)


Gili Trawangan je prosluly tim, ze se tu poradaji party koncici az za usvitu, coz potvrzovala i ohromna naloz lahvacu v pristavu.



Ale prijeli jsme az po vikendu a tak to tu zas tak horke neni ale aspon je tu relativni klid a tak snorchlujeme a prochazime se po ostrove - ma asi 3km napric (na fotce s Koutakem pri koncentraci pred snorchlovanim).



Vcera jsme take nasli kus opevneni, ktere tu zustalo po Japoncich z 2. svetove valky.




Je videt, ze penize z turistickeho ruchu dokazou hodne a tak je tu bezne, ze jsou zde splachovaci zachody, dlazdicky v koupene, funkcni sprcha, vetraky skoro vsude,.. . No Clovek si tu pripada jako ve nekde u Stredozemniho more, ale s tim bonusem, ze je zde vse paradne levne a i na v te nejexponovanejsi ulici kolem pristavu se clovek naji za polovic, nez v Cechach. Je zde ale patrny ohromny stavebni boom, po celem zapadnim pobrezi se stavi luxusni vilky a bungalovy, tak je mozne ze se casem tento ostrov stane mistem pro bohatsi turisty.


Nakonec se nas nabyt na Gili protahl, protoze Michalovi neustupovali teploty a uz to skoro vypadalo na nemocnici, ale nastesti po celekm asi 6ti dnech teploty (sahajici az k 40st C) ustaly a tak se k nam mohl pripojit pri potulkach po ostrove a snorchlovani.

Sopka Rinjani

Cesta na Lombok byla podminena tim, ze sme se hrozne pozde vykopali a ujely nam vsechny rozumne spoje z Kuty a tak nesledovalo celoodpoledni jezdeni taxikama. Nejprve do pristavu ... a odtud lodi na Lombok do Lewmbaru a odtud zase taxikem az do Senaru. Tam sme dorazili nekdy po druhe ranni, cimz jsme si dost vyrazne znesnadnii pozici k vyjednavani o cene vyletu na sopku. Pri domlouvani podrobnosti ohledne vyletu vyplyne najevo, ze s nama pujde nosic a ze si sami poneseme pouze nase obleceni. To se mi jako staremu skautovi vubec nezda a mezi reci namitam neco o tom, ze to je trapne aby nam nekdo tahal vodu a vsechny veci. Nakonec se domlouvame na cene a ulehame ke spanku.

Rano zjistujememe, ze sme se ubyutovali tesne u mesity (na fotce tlampac, co od prvnim motlidby v 5 tano delal nepredstavitelnej rambajs)



Dalsi prekvapeni je, ze je pro kazdeho z nas pripraveno 3*1.5 l vody, co si mame dat do batohu, za coz me Michal s Koutakem v kopci nejednou proklejou.


Poprve v pralese - nadhera.


Z pocatku vzrostle stromy a liany (na fotce sem s nasim pruvodcem Doganem).


Dal je spousta kytek, co znam z cech, ale jsou asi tak 10x vetsi a nakonec prales postupne prechazi v jehlicnany, ktere jsou pak roztrousene o cele sopce.



V pulce stoupani chytame strasnej dest, ale nastesti v blizkosti pristresku - narozdil do singapurcu, co to chytli cele na ceste mezi pristresky (na fotce uprostrted).



Ulehame na hrane pralesa a rano pokracujeme na okraj sopky.

Misto je to neuveritelne (ten obrazek dole neni nijak pribarven - voda diky sire mela takovou barvu).





Bohuzel ale zjistujeme, ze Michalovi je blbe a nemuze asi pokracovat dal. Tak zustavame na okraji sopky do druheho dne, kdy se ukazeje, ze Michal nikam ten den nejde, tak jen s Koutakem a Limem (nosic) vyrazime dolu k horkym pramenum (na fotce dole plnym madaru).





Po koupeli v pramenech vyrazime zpet na horu a zustavame do druheho dne. To uz je Michalovi o nece lepe a pomalu slezame sopku dolu.

Druhy den, pouceni z predrazene cesty taxikama, chytame verejny bus a jedeme do pristavu Bangsal a odtud lodi na ostrovy Gili.