Zpet na Bali

Navrat letadlem na Bali byl klasicky indonezsky - vecer pred odletem, se nas nekdo na hotelu ptal, jestli letime zitra do Denpasaru, ze mu volali z dopravni spolecnosti, ze se let posouva o 3 h drive. Po prvotnim udivu, jak nas takto vyhmatli jsme mu podekovali a naridili budika na druhy den na 5.30. Kdyz jsme dorazili na letiste, tak se zadny planovany check-in v 7 nekonal a po chvili nam personal letiste oznamil, ze ani oni netusi, v kolik vlastne poletime. Nakonec se jsme ale s vice nez 4 hodinovym zpozdenim vzletli smer Denpasar (na fotce je pohled na nektere z mnoha mensich ostrovu zapadne od Floresu).





Na Bali jsme se ubytovali zase na Kute a hned si pronajali motorky na dalsi tri dny. V bungalovu, kde jsme se ubytovali, me totalne dostala koupelna - nemela strechu, coz vsem ukonum, ktere zde clovek provadi pridalo zvlastni nadech.

Dalsi den jsem se jeli podivat do Denapasaru na trh, kde jsme poridili nejake drevene sosky a dalsi drobnosti. Take jsme vyhodne nakoupili kvalitni zasobu araku, coz vedlo k solidni kalbe koncici az nekdy nad ranem. To nam ale trosku prekazilo plany na dalsi den a diky tomu, ze jsme byli vsichni na nohou az nekdy po poledni, tak jsme se nemohli vydat na chram v severni casti ostrova, ke kteremu vede 1600 schodu a vubec je to tam pry moc krasne.

Misto toho jsme zajeli na jih na misto zvane Dreamland na podvecerni surfovacku. Tam me sokoval clovek pujcujici surfy, kdyz chtel za hodinu 500 000 (skoro 1000 Kc) - chvili jsme mel pocit, ze uz jsem z toho slunicka zapomel anglicke cislovky, ale pak jsem ho poslal do haje a o kus dal jsem usmlouval surfa na 2h za 50 000 u pana ktery mi byl jeho kolegou predstaven jako Mr. Cheap (jeho kolega sam sebe oznacoval jako Mr. Medium).

V desti v Rutengu mi doslouzila penezenka, tak jsem se na Bali porozhlizel po nejake nove. Bohuzel zadna z tech, co prodavali na stancich, nespolnovalal moje pozadavky, ale jeden z prodejcu byl natolik aktivni, kdyz videl muj zajem, ze mi nabidnul, ze mi udela penezenku na miru. Pote co se mi podarilo usmlouvat cenu z puvodnich 750000 na 130000 (asi 250k Kc) jsme si detailne vyjasnili moji predstavu jak by mela penezenka vypadat a z jake kuze by mohla byt. Dal jsem mu zalohu a za dva dny jsem se mel dostavit pro vysledek. Chvilema jsem se obaval jestli jsem jenom nevyhodil penize za zalohu, pripadne, jestli tu uplne nezbastlej, ale vysledek me prijemne prekavapil - solidni tenka kozena penezenka do ktere se vejde ridicak a obcanka a pak karet, presne jak jsme se doluvili. Díky.

V den meho odletu jsme se jeste jeli podivat na chram (jak se to tam jmenovalo??) na zapadnim pobrezi, ktery je vyhlaseny tim, ze je tam nadherny pohled na zapad slunce. Bylo tam tuna turistu z celeho sveta, vsude plno cetek, placene zachody a jeden chram na skale do ktereho se ani nedalo dostat. V zasede nuda a neustale cvakani fotoaparatu.

Pak uz jen vecere a utraceni poslednich penez (korme 150000 co vybiraji pri odletu), ktere se mi povedlo tak dukladne, ze jsem uz nemel ani na taxika na letiste. Tak me Michal i s krosnou a papirovou krabici plnou sosek obetave hodil na letiste na motorce.

Tak ted sedim v Soulu na letisti, vedle me papirova krabice oblepena lepenkou, vsude okolo kravataci s kufriky na koleckach a ja zacinam pocitovat, ze dovolena je v tahu a ze pozitri jdu do prace. Jsem zvedav jak sef oceni moji nove ziskanou schopnost, kterou indonezane zvladaji naprosto bravurne - dlouhe hodiny sedet, cumet a vubec nic nedelat.