Ruteng

Z Labuan Bajo jsem meli vyrazet nekdy kolem osme rano predem domluvenym busem, coz se take po mensim zmatku povedlo, ale bohuzel s nami projel skoro cele Labuan Bajo a porad nekdo pristupoval, takze jsme asi po hodine jezdeni byli zase pred hotelem. Pak uz se ale nastesti jelo primo do Rutengu, coz je mestecko ve vnitrozemi asi 126 km vzdaleneho od Labuan Bajo. V Lonely Planet pisou, ze cesty na Floresu jsou ve strasnem stavu a maji pravdu - cesta trvala skoro 4hodiny. Nadruhou stranu je zde bechderouci priroda a tak se clovek mohl kochat pohledem z okynka.



Flores je prevazne krestansky ostrov, coz prinasi dve zasadni vyhody - je tu veprove maso a koralka, konkretne mistni palenka - arak. Hned cestou na veceri jsme si ji poridili neco pres litr. Bohuzel nemeli petku, tak nam ji dali do sacku (na fotce particka mistnich, co se nas hned chytla a provazela cely zbytek dne, pri prelejvani araku do petky).



Na druhy den jsme si objednali dve motorky s tim ze se vyrazime podivat na nedaleke jezero, coz nastesti klaplo a tak jsme se mohli rano vydat na cestu.




Po ceste me zaujal trs bananu, co nekdo prodaval u silnice. Zastavil jsem tam s vidinou toho, ze si koupim jeden banan a pojedu dal, nicmene s prodavacem jsme nemel sanci se domluvit a ani pomoci gestikulace jsem mu muj zamer nebyl schopen vysvetlit. Moje pritomnost vzbudila velkou pozornost a kdyz za par minut prijel Koutak s Michalem, tak kolem me byl solidni hlouek mistnich, kteri se zajmem pozorovali moje pocinani. Koutak me zachranil, tim ze muj pozadavek pretlumocil do indonesstiny, ale nakonec se ukazalo, ze banany ani nejsou vhodne k jidlu, ale asi spis na vareni. Take jsme se dozvedeli, ze jsme nezvladli navigaci a prejeli odbocku k jezeru, ale uz jsme nebyli daleko od more, tak jsme se rozhodli, ze budeme pokracovat v ceste dolu az do primorske vesnice Mborong, kde si dame obed.




Po obede v Mborongu jsem se vydali na cestu zpet a doufali jsme ze se nam povede trefit odbocku k jezeru, ale mraky nad nami nevestili nic dobreho.




A take to nic dobreho nebylo, asi 30km pred Rutengem jsme vjeli do totalniho lijaku. Nejak jsem ztratil Koutaka s Michalem, ale vhledem k tomu, ze jsem po prvnich par minutach byl uplne durch, tak jsem usoudil, ze bude nejlepsi to dojet az na hotel, coz se mi nastesti povedlo. Clovek by ani neveril, kolik vody muze nejednou na jednom miste naprset. Cestou se mi hlavou hnala rceni jako "promokly na kost" nebo "nezustala na nem nit sucha" - oboje na me naprosto sedelo. Kdyz me v hotelu videli, jak ze sebe pred vchodem sundavam totalne procene obleceni, tak mi rovnou pristavili kybl. Bohuzel jsem nemel ani klice od naseho pokoje ale z nejakeho volneho pokoje jsem si nabral dve deky a usrkavajie caj jsem vyckal prijezdu take uplne promoceneho Koutaka s Michalem.

Dnes to vypada ze asi bude zase prset, tudiz se nejspis vydame na cestu zpet do Labuan Bajo.


Jak se posouvame dale na vychod od Bali a Lomboku a tim i od turistickych oblasti, tak je znat, ze jsou tu lide daleko chudsi. To plati zvlast o mistnich horalech, kteri maji jen chatrc z bambusu a par prken.



Vsude pobiha spousta deti, ktere na nas neustale pokrikuji "Hallo mister", pripadne "Good morning" a to bez ohledu na denni dobu. Na videu (bohuzel se nenahralo uplne cele) je Michal, jak dava zdravici detem ze skoly naproti nasemu hotelu.