Labuan Bajo II.

Pocasi v Rutengu se opet zacalo kazit, tak jsme se po poledni vydali zpet do Labuan Baja. Cestu jsme si s Michalem zpestrili tim, ze jsme po vzoru mistnich jeli kus cesty na strese busu. Museli jsme konstatovat, ze je skoda, ze jsme na to neprisli uz na zacatku naseho vyletu, porotoze vyhled je na strese paradni a diky tomu, ze zdejsi autobusaci jezdi hodne pomalu, tak je to i pohodlne. Mistni byli uplne nadseni z belochu na strese a vsude na nas mavali, coz Michal vystihnul tim, ze si pripada jako v papamobilu.





Na dalsi den jsem si objednali motorky a rano si udelali plan, ze se pojedeme podivat na asi 20 km vzdalene vodopady.



Bohuzel s pribyvajici nadmorskou vyskou bylo cim dal jasnejsi, ze tam nahore u vodopadu neskutecne prsi. To se nam take potvrdilo kdyz jsme asi 5 km pred cilem vjeli do mraku (tentokrate jsme dest preckali pod strechou).




Cestou zpet jsme zastavili si koupit banany (tentokrate uz normalni) a opet nase zastavka skoncila tim, ze okolo nas stala cela vesnice a se zajmem si nas prohlizeli. Pocetnou skupinu mistnich deti jsem si ziskal tim, ze jsem jim ukazovall jejich fotky na displeji fotaku, z cehoz meli neskutecnou srandu (a ja plnou kartu ve fotaku).




Navecer jsme jeli na polostrov severozabadne od Labuan Baja. Puvodne jsme mysleli, ze si tam dame pivko na plazi, ale kdyz jsme vylezli na jeden z mnoha zdejsich kopcu, tak nas naskytnuvsi se vyhled presvedcil, ze tam je to spravne misto pro podvecerni pivko.



Na zitrek jsme si domluvili celodenni potapeni. V mistech kde se budeme potapet jsou pry k videny rejnoci, chobotnice a dokonce obcas i zraloci, tak jsem na to zvedavej a doufam, ze toto neni muj posledni prispevek...

... jak vidno, tak jsem potapeni (temer bez uhony) prezil.

Rano jsme lodi vyrazili k jednomu z nedalekych ostrovu.



Tam jsme nejdrive prosli uvodnim kurzem, jehoz valna cast se odehravala pod vodou a instruktorka nas pri nem seznamila se zkladnimi potapecskymi dovednostmi, jako je vyvazovani, profukovani usi a nebo zakladni signalizace.



Pak jsme dali obed na lodi a odpoledne jsme se ponorili k utesum a to asi az do 14 metru. V takove hloubce bylo k videni nepreberne mnozstvi nejruznejsich ryb (vcetne jednoho mensiho rejnoka), hvezdic vsemoznych tvaru, ohromnych necojako-raku a nebo uplne podivna stvoreni ktera vypadala jako ohromna vanocka a pomalu se sunula po dne.

Byl jsem z toho jak u vytrzeni az jsem zapomel pit vodu a tak jsem si vykoledoval solidni upal, ktery me trapil celou noc a jeste ted druhy den, se moc necitim. Jak jsem tak v noci lezel a premital, jestli si mam jit poblejt ted a nebo az za chvilku, tak me vrtalo hlavnou, proc potrebuje telo reagovat na upal tim, ze se pobleje - cim si pomuzu? Nakonec jsem usoudil, ze to bude jen na truc, abych si na to priste daval vetsi pozor.

Ruteng

Z Labuan Bajo jsem meli vyrazet nekdy kolem osme rano predem domluvenym busem, coz se take po mensim zmatku povedlo, ale bohuzel s nami projel skoro cele Labuan Bajo a porad nekdo pristupoval, takze jsme asi po hodine jezdeni byli zase pred hotelem. Pak uz se ale nastesti jelo primo do Rutengu, coz je mestecko ve vnitrozemi asi 126 km vzdaleneho od Labuan Bajo. V Lonely Planet pisou, ze cesty na Floresu jsou ve strasnem stavu a maji pravdu - cesta trvala skoro 4hodiny. Nadruhou stranu je zde bechderouci priroda a tak se clovek mohl kochat pohledem z okynka.



Flores je prevazne krestansky ostrov, coz prinasi dve zasadni vyhody - je tu veprove maso a koralka, konkretne mistni palenka - arak. Hned cestou na veceri jsme si ji poridili neco pres litr. Bohuzel nemeli petku, tak nam ji dali do sacku (na fotce particka mistnich, co se nas hned chytla a provazela cely zbytek dne, pri prelejvani araku do petky).



Na druhy den jsme si objednali dve motorky s tim ze se vyrazime podivat na nedaleke jezero, coz nastesti klaplo a tak jsme se mohli rano vydat na cestu.




Po ceste me zaujal trs bananu, co nekdo prodaval u silnice. Zastavil jsem tam s vidinou toho, ze si koupim jeden banan a pojedu dal, nicmene s prodavacem jsme nemel sanci se domluvit a ani pomoci gestikulace jsem mu muj zamer nebyl schopen vysvetlit. Moje pritomnost vzbudila velkou pozornost a kdyz za par minut prijel Koutak s Michalem, tak kolem me byl solidni hlouek mistnich, kteri se zajmem pozorovali moje pocinani. Koutak me zachranil, tim ze muj pozadavek pretlumocil do indonesstiny, ale nakonec se ukazalo, ze banany ani nejsou vhodne k jidlu, ale asi spis na vareni. Take jsme se dozvedeli, ze jsme nezvladli navigaci a prejeli odbocku k jezeru, ale uz jsme nebyli daleko od more, tak jsme se rozhodli, ze budeme pokracovat v ceste dolu az do primorske vesnice Mborong, kde si dame obed.




Po obede v Mborongu jsem se vydali na cestu zpet a doufali jsme ze se nam povede trefit odbocku k jezeru, ale mraky nad nami nevestili nic dobreho.




A take to nic dobreho nebylo, asi 30km pred Rutengem jsme vjeli do totalniho lijaku. Nejak jsem ztratil Koutaka s Michalem, ale vhledem k tomu, ze jsem po prvnich par minutach byl uplne durch, tak jsem usoudil, ze bude nejlepsi to dojet az na hotel, coz se mi nastesti povedlo. Clovek by ani neveril, kolik vody muze nejednou na jednom miste naprset. Cestou se mi hlavou hnala rceni jako "promokly na kost" nebo "nezustala na nem nit sucha" - oboje na me naprosto sedelo. Kdyz me v hotelu videli, jak ze sebe pred vchodem sundavam totalne procene obleceni, tak mi rovnou pristavili kybl. Bohuzel jsem nemel ani klice od naseho pokoje ale z nejakeho volneho pokoje jsem si nabral dve deky a usrkavajie caj jsem vyckal prijezdu take uplne promoceneho Koutaka s Michalem.

Dnes to vypada ze asi bude zase prset, tudiz se nejspis vydame na cestu zpet do Labuan Bajo.


Jak se posouvame dale na vychod od Bali a Lomboku a tim i od turistickych oblasti, tak je znat, ze jsou tu lide daleko chudsi. To plati zvlast o mistnich horalech, kteri maji jen chatrc z bambusu a par prken.



Vsude pobiha spousta deti, ktere na nas neustale pokrikuji "Hallo mister", pripadne "Good morning" a to bez ohledu na denni dobu. Na videu (bohuzel se nenahralo uplne cele) je Michal, jak dava zdravici detem ze skoly naproti nasemu hotelu.

Rinca

Na vylet za varany jsme si privstali, a tak se nam podarilo jiz kolem devate vyrazet z mistniho pristavu na ostrov Rincu (na fotce je jedna z lodi, co zde kotvi) .


To, ze plavba trvala misto planovane hodiny neco pres dve uz nas ani neprekvapilo, a nastesti jsme mijeli spoustu malebnych ostrovu, a tak bylo na co koukat.



Hned na zacatku vyletu se rozplynuly nase pochybnopsti, jestli nejake varny uvidime, kdyz na nas z pod boudy (kde ubytovavali turisty) koukalo asi dvoumetrove jesterisko. Nastesti bylo evidentne prezrane a tak posledni o co melo zajem bylo nas nekde nahanet. Zrovnatak i vsichni dalsi varani, co jsme videli, meli narvane pupky a tak na nas vicemene jen koukali.




Situace se trochu zkomplikovala, kdyz nam cestu zastoupila dvojice vodnich buvolu a nemohli jsme pokracovat dal v ceste.



Dlouhou chvili jsme si kratili fotografovanim opodal leziciho varana, ktereho to po case prestalo bavit a zacal kracet smerem k nam.


Tim sme se dostali do klesti, kdy na nas z jedne strany koukal vodni buvol a zdruhe se k nam sunul varan.

Jak vidno, tak sme to ale nastesti nakonec prezili.


Cestou zpet jsme se zastavili na jednom z ostrovu a radne tam zasnorchlovali. Kolary tu sice nebyly tak bohate jako na Gili, ale zato tu bylo daleko vetsi mnostvi tyb a vseljakych potvor vcetne neskutecne odporneho tvora, ktery vypadal jako neco mezi hadem a ohrome dlouhym hovnem a pomalu se to sunulo po dne. Fuj, nebyt Prazskeho Krysarika, tak bych rekl, ze je to nejosklivejsi zvire, co jsem kdy videl.

Labuan Bajo I.

Na Flores - konkretne do mestecka Labuan Bajo jsme dorazili nekdy pred patou, takze sme stihli i prvni motlitbu, do ktere Koutak nafrazoval jeho oblibene "Alah je tatar". Nejak se nam nedarilo tak casne rano najit ubytovani, tak jsme nakonec usnuli na terase jednoho hotelu, kde jsme se po rozedneni ubytovali (na fotce vyhled z one terasy nad ranem).



Rovnou jsme si zaplatili zitrejsi vylet na ostrov Rinca na pozorovani Komodskych varanu. Tento jester dokaze zabit i medveda nebo buvola, bezet rycholsti 60km/h, meri 3m a vazi az 150kg, coz Michala dost desi a tak nam klade otazky typu: "Jdes po lese, uvidis varana - co udelas?", "Plaves v mori, uvidis varana - co udelas?". Na klidu mu nepridava ani to ze pry asi 50 varanu zije v teto casti ostrova Flores.

Dalsi den jsme si pujcili motorky a udelali si vylet po okoli s cilem najit mistni krapnikovou jeskyni.



Tu jsme nakonec nasli a za doprovedu dvou mistnich skolaku/pruvodcu sme ji prolezli, ale shodli jsme se na tom, ze to nic moc extra nebylo (tezko se v tomto smeru zavdecit nekomu, kdo ma za zadkem Konepruske jeskyne).



Take jsme videli letiste ze ktereho za 5 dni letime zpet do Denpasaru, coz nam na klidu uple nepridalo, ale snad se to nejak zvladneme.