Na vylet za varany jsme si privstali, a tak se nam podarilo jiz kolem devate vyrazet z mistniho pristavu na ostrov Rincu (na fotce je jedna z lodi, co zde kotvi) .
To, ze plavba trvala misto planovane hodiny neco pres dve uz nas ani neprekvapilo, a nastesti jsme mijeli spoustu malebnych ostrovu, a tak bylo na co koukat.
Hned na zacatku vyletu se rozplynuly nase pochybnopsti, jestli nejake varny uvidime, kdyz na nas z pod boudy (kde ubytovavali turisty) koukalo asi dvoumetrove jesterisko. Nastesti bylo evidentne prezrane a tak posledni o co melo zajem bylo nas nekde nahanet. Zrovnatak i vsichni dalsi varani, co jsme videli, meli narvane pupky a tak na nas vicemene jen koukali.
Situace se trochu zkomplikovala, kdyz nam cestu zastoupila dvojice vodnich buvolu a nemohli jsme pokracovat dal v ceste.
Dlouhou chvili jsme si kratili fotografovanim opodal leziciho varana, ktereho to po case prestalo bavit a zacal kracet smerem k nam.
Tim sme se dostali do klesti, kdy na nas z jedne strany koukal vodni buvol a zdruhe se k nam sunul varan.
Jak vidno, tak sme to ale nastesti nakonec prezili.
Cestou zpet jsme se zastavili na jednom z ostrovu a radne tam zasnorchlovali. Kolary tu sice nebyly tak bohate jako na Gili, ale zato tu bylo daleko vetsi mnostvi tyb a vseljakych potvor vcetne neskutecne odporneho tvora, ktery vypadal jako neco mezi hadem a ohrome dlouhym hovnem a pomalu se to sunulo po dne. Fuj, nebyt Prazskeho Krysarika, tak bych rekl, ze je to nejosklivejsi zvire, co jsem kdy videl.
Dukono 2018
před 6 lety
Žádné komentáře:
Okomentovat