Labuan Bajo II.

Pocasi v Rutengu se opet zacalo kazit, tak jsme se po poledni vydali zpet do Labuan Baja. Cestu jsme si s Michalem zpestrili tim, ze jsme po vzoru mistnich jeli kus cesty na strese busu. Museli jsme konstatovat, ze je skoda, ze jsme na to neprisli uz na zacatku naseho vyletu, porotoze vyhled je na strese paradni a diky tomu, ze zdejsi autobusaci jezdi hodne pomalu, tak je to i pohodlne. Mistni byli uplne nadseni z belochu na strese a vsude na nas mavali, coz Michal vystihnul tim, ze si pripada jako v papamobilu.





Na dalsi den jsem si objednali motorky a rano si udelali plan, ze se pojedeme podivat na asi 20 km vzdalene vodopady.



Bohuzel s pribyvajici nadmorskou vyskou bylo cim dal jasnejsi, ze tam nahore u vodopadu neskutecne prsi. To se nam take potvrdilo kdyz jsme asi 5 km pred cilem vjeli do mraku (tentokrate jsme dest preckali pod strechou).




Cestou zpet jsme zastavili si koupit banany (tentokrate uz normalni) a opet nase zastavka skoncila tim, ze okolo nas stala cela vesnice a se zajmem si nas prohlizeli. Pocetnou skupinu mistnich deti jsem si ziskal tim, ze jsem jim ukazovall jejich fotky na displeji fotaku, z cehoz meli neskutecnou srandu (a ja plnou kartu ve fotaku).




Navecer jsme jeli na polostrov severozabadne od Labuan Baja. Puvodne jsme mysleli, ze si tam dame pivko na plazi, ale kdyz jsme vylezli na jeden z mnoha zdejsich kopcu, tak nas naskytnuvsi se vyhled presvedcil, ze tam je to spravne misto pro podvecerni pivko.



Na zitrek jsme si domluvili celodenni potapeni. V mistech kde se budeme potapet jsou pry k videny rejnoci, chobotnice a dokonce obcas i zraloci, tak jsem na to zvedavej a doufam, ze toto neni muj posledni prispevek...

... jak vidno, tak jsem potapeni (temer bez uhony) prezil.

Rano jsme lodi vyrazili k jednomu z nedalekych ostrovu.



Tam jsme nejdrive prosli uvodnim kurzem, jehoz valna cast se odehravala pod vodou a instruktorka nas pri nem seznamila se zkladnimi potapecskymi dovednostmi, jako je vyvazovani, profukovani usi a nebo zakladni signalizace.



Pak jsme dali obed na lodi a odpoledne jsme se ponorili k utesum a to asi az do 14 metru. V takove hloubce bylo k videni nepreberne mnozstvi nejruznejsich ryb (vcetne jednoho mensiho rejnoka), hvezdic vsemoznych tvaru, ohromnych necojako-raku a nebo uplne podivna stvoreni ktera vypadala jako ohromna vanocka a pomalu se sunula po dne.

Byl jsem z toho jak u vytrzeni az jsem zapomel pit vodu a tak jsem si vykoledoval solidni upal, ktery me trapil celou noc a jeste ted druhy den, se moc necitim. Jak jsem tak v noci lezel a premital, jestli si mam jit poblejt ted a nebo az za chvilku, tak me vrtalo hlavnou, proc potrebuje telo reagovat na upal tim, ze se pobleje - cim si pomuzu? Nakonec jsem usoudil, ze to bude jen na truc, abych si na to priste daval vetsi pozor.